Každý z nás má svůj vlastní specifický životní styl. Většinou volíme takový, který nám nejvíce vyhovuje. Jen málokdy se však stane, že je zároveň pro nás i tím nejlepším. Mnohdy máme takové zvyky, o kterých víme, že nám v dlouhodobém horizontu ubližují, avšak přesto s nimi nejsme ochotni přestat.
Zdaleka nejčastějším je kouření. To má tu nevýhodu, že tím ubližujeme nejen sobě, nýbrž i lidem ve svém okolí. Bylo již podrobně popsáno, jaké následky mohou být u „zprostředkovaného kouření“, a že jsou mnohdy horší, než u toho klasického. Mimo jiné je to jedna z příčin rozmachu dětského astmatu.
Zdálo by se tedy, že bychom s tímto zvykem měli co nejrychleji přestat. Koneckonců, naprostá většina z nás chce žít co nejdéle, nehledě na to, že nechceme ubližovat ostatním, zvláště pak ne dětem. Přesto je stále kuřáků ve společnosti naprostá většina, a to ani není řeč o jiných zvycích, které nás ohrožují zase jiným způsobem.
Je celkem zajímavé se podívat na to, proč jsou lidé ochotni si ubližovat. Tím hlavním důvodem je okamžité potěšení. Náš mozek je totiž nastaven tak, aby upřednostňoval krátkodobý benefit před tím dlouhodobým. Pokud nás tedy cigareta uvolní, je to pro nás mnohem větší motivace, než to, že za několik let můžeme dostat rakovinu. Tedy většinou až do chvíle, než onen moment nastane. Pak už ale bývá pozdě litovat.
To samé platí i o jedení tučných, smažených či jinak nezdravých jídel, trávení dlouhé doby u počítače a mnoha dalších věcí. Onen krátkodobý příliv dopaminu, který nám tyto aktivity poskytují, je pro naše tělo příliš na to, aby jej dokázalo ignorovat v zájmu nějaké vzdálené hrozby, která se může a nemusí naplnit.
Avšak ačkoliv nám toto nastavení pomáhalo v dávných dobách, dnes je spíše na obtíž. Proto bychom si měli uvědomit, proč vlastně tyto věci děláme (že jde o pouhou chemickou reakci našeho těla), a zda nám to za to skutečně stojí.
